Tak kdo ještě letos nebyl v Albánii? Tato balkánská země se v posledních letech stává cestovatelským hitem a vyrazit sem můžete bez obav i s malými dětmi. Je tam totiž (oproti mnohým předsudkům) bezpečno.
Let jen necelé dvě hodiny
Na cestovatelských serverech se nejspíš dočtete, že Albánii je třeba zažít „na vlastní pěst“, bez cestovky a bez zabookovaných hotelů, projet si ji sami shora dolů - jen tak zažijete pravou albánskou atmosféru. Pokud však dovolenou chcete pojmout jako klidnou relaxaci bez stresu spojenou s poznáním nové země, vyrazit můžete jako my s cestovkou, a to i s malými dětmi. Do Tirany se létá z Prahy, Brna i Ostravy. Let trvá do dvou hodin a výhodou je, že letiště leží jen 40 km od pobřeží. Mimochodem, tiranské letiště je velmi moderní, při čekání na zpáteční let máte k dispozici spoustu obchodů, restaurací a barů.
Stavba, kam se podíváš
Nejvíce zájezdů je situovaných právě do střední části země - kolem letoviska Drač (albánsky Durres). My jsme byli asi 15 km jižněji v oblasti Golem. Albánie se stává „novým Chorvatskem“, po celém pobřeží rostou nové hotely jako houby pod dešti. Počítejte tak s tím, že budete stále potkávat nová staveniště, a pokud nebudete mít hotelová okna směrem na moře, dost možná budete koukat na jeřáb u rozestavěného hotelu. Staví se všude.
Místní gastronomie je úchvatná
Příjemným překvapením je, že hotelové služby jsou na vysoké úrovni, minimálně evropského standardu. Ačkoli se o Albáncích traduje, že zrovna nejsou pořádkumilovní (a je fakt, že mimo letoviska se na mnoha místech válí odpadky), hotelové pokoje jsou čisté a pravidelně uklízené. Překvapením však bylo, že i když jsme bydleli v moderní části, voda z kohoutku nebyla pitná.
Oproti tomu velkým potěšením je místní gastronomie - v rámci all inclusive nechyběla každodenní bohatá nabídka čerstvých ryb a mořských plodů. Hotely hostům podávají místní pivo a víno. Další nabídka alkoholických nápojů je však slabší - Albánie není místem pro divoké alkoholové večírky. Dle slov našeho delegáta Albánci „nepaří“, nenajdete tu ani hudební kluby a diskotéky. Na pobřeží je spousta barů, ale hosté v nich jen poklidně sedí a povídají si, někde hraje živá hudba, ale za celý pobyt jsme neviděli nikoho tančit. A co se týče piva, mimo náš hotel jsme nenarazili na točené, všude mají pivo v lahvi.
Pobřežní restaurace mají styl
Pokud jste zvyklí na večerní program v all inclusive resortech, budete možná zklamaní, zdejší hotely žádné animace povětšinou nemají, maximálně živé hudební vystoupení zpěváka nebo zpěvačky. Na promenádách to večer žije, ale prim tu hrají pouťové atrakce a hrací automaty „arkádovky“. I tak ale mají pobřežní bary a restaurace po západu slunce styl a příjemnou atmosféru.
Ceny a placení
V Albánii, a to i podél pobřeží, je o něco levněji než u nás (výrazně levněji je ve vnitrozemí). Pizza nás stála 800 leků, káva 120 leků a kopeček zmrzliny 100 leků. Přepočet je jednoduchý - dělíte čtyřmi. Kopeček zmrzliny vás tak vyjde na 25 Kč. Místní měnou je albánský lek, doporučuji si pár tisíc leků s sebou předem vyměnit, budou se hodit. Jedinou českou směnárnou, kde albánské leky pořídíte, je síť Tourist Centrum. Jinde se ani nemusíte ptát - nemají je. V Albánii však můžete platit i eury - prodejci jsou na ně zvyklí. Počítají kurz 1 euro rovná se 100 leků.
Bankomaty tu sice najdete, ale mnohdy nefungují - měli jsme jeden přímo u hotelu, ale jaksi měl problém vydávat peníze. Jiný si zase účtoval poměrně vysoký poplatek (asi 200 Kč). A s platbami kartou to také není vždy na jistotu. Například v lékárně jsme kartu použili, ale v mnoha obchodech jsme slyšeli „cash ony“, a to i když na vstupních dveřích měly cedulku Visa/Maestro. Hotovost (leky nebo eura) tak mějte s sebou!
Kam se podívat
V severní části země až po její střed jsou dlouhé písčité pláže, které však mají tmavší písek. Na první pohled tak moře není průzračně čisté jako ze žurnálu. Do „albánských Malediv“ se proto jezdí na jih země (oblasti Vlore, Sarrande, Ksamil a níže), tam je voda křišťálově čistá. Počítejte s tím, že je moře domovem mnoha medúz - nás za celý týden žádná nežehla, ale viděli jsme jich mnoho. A všude jsou potulní psi, leč neškodní.
Albánie však není jen moře, ale také úchvatné hory ve vnitrozemí. My jsme si zakoupili organizovaný výlet jeepy do hor a stálo to za to. Projížďka po prašných, úzkých horských cestách byla sice poněkud adrenalinová (zvlášť když poznáte albánský styl řízení „přednost má rychlejší“), ale projeli jsme si dva národní parky v horách a viděli nádherné jezero Bovilla Lake. Cestou zpět jsme navštívili historické horské město Kruja s hradem, které rozhodně při své návštěvě nevynechejte. Za zmínku stojí také jezero Ohrid, které leží na hranicích s Makedonií a kde se můžete projet lodí.
Jací jsou Albánci?
Přátelští a vstřícní. Turisty vidí rádi. Byli jsme ujištěni, že na plážích ani v hotelech se nekrade, a je fakt, že místní lidé si nechávali své osobní věci včetně peněženek a mobilů na lehátkách, zatímco se koupali v moři, a neslyšeli jsme o žádném problému. Po plážích chodí místní prodejci - nabízejí především čerstvé ovoce, kukuřici, zmrzlinu, plážové vybavení a sluneční brýle, ale nejsou otravní jako třeba v Tunisu či Egyptě. A v Albánii se nesmlouvá! Naučit se pár albánských slovíček je celkem oříšek, ale místní se celkem dobře dorozumí anglicky.
Naše dovolená tak splnila očekávání. Poznali jsme alespoň něco z krás Albánie a přesvědčili se o tom, že je to „baby friendly“ a bezpečná země a že i zájezd s cestovkou stojí za to.
