V Česku najdete vše, co si srdce dobrodruha žádá. Malý Island kousek od Františkových Lázní. Prales v Beskydech. Hromovou horu, kde se odehrává nejvíc bouřek v celé zemi. Nádhernou přehradu jako vystřiženou z pohádky. A mnohem víc. Léto je na spadnutí a spolu s ním už určitě dumáte nad rodinným itinerářem – připravili jsme pro vás proto výběr šesti nádherných míst, která by si zasloužila v něm taky být.
Hromová hora
Není nijak zvlášť vysoká, ale přesto ve své době okouzlila Jaroslava Vrchlického, Jana Nerudu nebo Johanna Wolfganga Goetha. Ještě dlouho předtím uhranula jiné, kteří ji nazvali královnou Českého středohoří. Hora Milešovka má sice jen 837 metrů, ale zato má v rukávu skvělý trumf: úžasný výhled do všech stran. Jako na dlani z ní budete mít blízký Říp, ale třeba i Prahu, Ještěd, a dokonce Šumavu. Kromě výhledu se Milešovka pyšní i tím, že se právě tady každoročně odehraje nejvíce bouřek z celé republiky. Jsou jich desítky, a proto také německý název zní Donnersberg (Hromová hora). Ostatně pozorovatelna počasí Akademie věd tu funguje už od roku 1905 – meteorologická data zde sledují dodnes a posílají je do světa každou hodinu. Když vás tu zastihne bouřka, což opravdu není nic neobvyklého, nezbývá než počkat, až dohřmí. Je to dobrodružný zážitek, ovšem za hromů a blesků nesmíte na rozhlednu – ta se kvůli bezpečnosti uzavírá.
Les Království
Tato přehrada na Labi stojí už od roku 1920 a neustále nám vrtá hlavou, jak to, že není mnohem známější. Když sem totiž dorazíte, překvapí vás, jak je pohledná a fotogenická (na vašich sociálních sítích bude vypadat báječně, za to dáme hlavu na špalek). Je to bezesporu jedna z nejkrásnějších přehrad v zemi, ne-li ta vůbec nejkrásnější, a zaslouženě patří mezi národní technické památky. V době svého vzniku byla vůbec největším vodním dílem v Československu, které dokázalo zadržet devět milionů metrů krychlových vody. Hráz je vysoká 40 metrů, u paty je široká 37 metrů, v koruně se zužuje na 7 metrů. V celé své délce měří hráz 218 metrů. A proč zrovna Les Království? Její levý břeh totiž lemuje starý hraniční hvozd stejného jména.
Slezský Semmering
Kouzelná železniční trať vede horskou krajinou Jeseníků a Rychlebských hor. Vsadíme boty na to, že vás výhled z okna dostane – horské štíty střídají tajemná údolí a to vše korunují neprostupné lesy. Nejkrásnější úsek je mezi Brannou a Ostružnou, kde dostává lokomotiva pořádně naloženo, protože se musí vyšplhat dlouhými železničními oblouky až do Ramzové, což je nejvýše položená rychlíková zastávka v zemi. V Horní Lipové je Muzeum Slezského Semmeringu, a navíc si zdejší nádraží užijí fanoušci komiksového Aloise Nebela, protože bylo předlohou pro Bílý potok. Semmeringem můžete zajet až do Zlatých Hor, kde v tzv. Údolí ztracených štol najdete funkční repliku zlatorudných mlýnů. Právě tady před sedmi stoletími vrcholila zlatá horečka. A třeba si taky nějaké to zlato vyrýžujete.
Beskydský prales
Na severu Moravy ještě chvíli vydržíme. Věděli jste, že v Těšínských Beskydech mají prales? A ne ledajaký: Mionší v údolí Lomné patří k největším českým pralesům. Přímo do pralesní rezervace vstoupit nemůžete, takže sedmikilometrová stezka vede po jejím okraji a je otevřená jen od června do poloviny září. Chodí se přitom s průvodcem. Během necelých tří hodin středně náročnou trasu obšlápnete a objevíte půvabnou, nedotčenou přírodu. Mimochodem kdysi prales a blízké okolí vlastnil markýz Gero (Bedřich Habsburský), kterého si slezský bard Petr Bezruč ve svých básních podal a vylíčil ho jako krvežíznivého aristokrata, který utáhl chudému lidu šrouby. Paradoxně přitom právě díky Bedřichu Habsburskému prales Mionší vůbec existuje, protože místo aby ho zničil těžbou dřeva, raději si zde zřídil lovecký revír. A tak tu jsou i více než 400 let staré stromy.
Bahenní sopky
Chcete zažít Island počesku? Můžete! V přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní. Jsou tu desítky bahenních sopek, ve kterých to bublá, syčí a vzduch je nasáklý sirným pachem, které mohou někomu lehce poškádlit žaludek. Jako by stoupal z hlubin jed. Taky to vypadá, že se voda doslova vaří, ale to vás jen šálí smysly – jakmile do ní strčíte ruku, zjistíte, že je naopak studená. Občas vyšplíchne voda s bahnem ven, ale po většinu času je spíše klidná a jen tak klokotá. Až budete po návratu z tohoto výletu mluvit s přáteli a budete chtít vypadat zasvěceně, použijte místo laického výrazu „sopka“ odbornější termín „mofeta“, což je výdech suchého oxidu uhličitého. Celá oblast má přes 220 hektarů, ale přístupná je jen 1,2 kilometru dlouhá, podlážková stezka. Špunti i dospělí navíc nejspíš ocení i paleontologický pavilon s modely prehistorických ještěrů v životní velikosti a velkoplošné reprodukce obrazů Zdeňka Buriana.
Božské Kašperky
V Kašperských horách najdete echtovní Šumavu se vším všudy. Kdysi patřily zdejší kopce zlatokopům, dneska už jen cyklistům a turistům. Ale i tak se můžete vydat po stopách mužů, kteří sem přišli pro zlato a bohatství – projděte si třeba stezku Cesta zlatokopů. A když už tu budete, zaskočte i na nejvýše položený hrad v Česku (je nádherný, psali jsme o něm tady) nebo se vydejte do Muzea historických motocyklů a hraček. Zajímavým místem na přespání je Antýgl. Dnes je to autokemp, ale kdysi to býval dvorec, který obývali tzv. Králováci. Ti měli jednoduché heslo: „Nikoho pán, nikoho sluha.“ Svobodní šumavští osadníci německé národnosti byli tehdy podřízeni jen králi, nikomu jinému. Z Antýglu se můžete dále vydat k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu nebo se cestou k Čeňkově pile zastavit v Turnerově chatě na břehu řeky Vydry. A pokud jste na Šumavě, neměli byste propást ani zdejší rašeliniště, kterým se říká slatě. Přístupných jich je pět: Jezerní, Cikánská, Tříjezerní, Chalupská a Malý Polec. Můžete si tu zahrát i na slavného Krále Šumavy, pašeráka Kiliána Franze Nowotného, který převáděl lidi na Západ. Ve filmu se sice Chalupská slať proslavila jako hraniční, ale ve skutečnosti hranici netvoří a Kilián si přes ni pouze krátil cestu a vyhýbal se silnici s policejními hlídkami.
